Než začnete přemýšlet o tom, jaké desky zvolit nebo jak je uchytit, musíte mít stoprocentně jisté, že konstrukce krokví je v pořádku. Vlhké, napadené dřevo nebo silně prohnuté prvky totiž způsobí problémy i po montáži, kdy už nebude možné nic snadno opravit. Prohlédněte každou krokev jednotlivě, zaměřte se na místa u úžlabí, prostupů a u pozednic, kde se nejčastěji drží vlhkost. Pokud objevíte jen povrchové stopy plísně, ošetřete je fungicidním nátěrem, ale u hloubkového poškození je nutné vyměnit celý prvek. Zároveň zkontrolujte, zda jsou krokve v rovině – srovnání dřevěnými latěmi nebo vyrovnávacími podložkami uděláte rychleji, než byste čekali, a ušetří vám to spoustu práce při zakládání profilů.

Dalším krokem je tepelná izolace, která musí být položená rovnoměrně a bez mezer. Mezi krokve patří obvykle dvě vrstvy minerální nebo skelné vaty, přičemž druhá vrstva se klade kolmo na první, aby se překryly případné spáry. Pozor na tloušťku – pokud by izolace vyčnívala přes krokve, zmenšíte vzduchovou mezeru potřebnou pro odvětrání střechy. Stejně důležité je, aby izolace nebyla stlačená, protože tím ztrácí své tepelně-izolační vlastnosti. Kromě tepelné pohody myslete také na akustiku – do podkroví, kde se budou ozývat zvuky zvenčí, se vyplatí použít materiály s vyšší objemovou hmotností. Všechny spáry a místa u krokví pečlivě vyplňte, ale nenechte se strhnout k přehnanému tlaku.

Když máte izolaci hotovou, přichází na řadu parozábrana, která chrání konstrukci před vlhkostí z interiéru. Fólie se pokládá zespodu, ideálně s přesahem přes krokve, a všechny spoje se lepí speciální páskou. Nejdůležitější jsou detaily – prostupy pro kabely, místa u oken a u zdí, kde se fólie snadno natrhne nebo nedotáhne. Každou netěsností uniká teplo a zároveň může docházet ke kondenzaci, která časem zničí dřevo i izolaci. Pokud si nejste jistí správným postupem, můžete využít návod, jak udělat rastr na sádrokarton v podkroví, kde najdete další praktické tipy. Po dokončení parozábrany ještě zkontrolujte, zda je fólie napnutá, ale ne příliš – měla by mít malé prověšení, aby se při montáži rastru nepřetrhla.

Teprve pak můžete začít s vlastním roštem, který bude nést sádrokartonové desky. Nejčastěji se používá dřevěný rošt z latí nebo kovové profily, ale vždy musí být dodržen správný rozestup podle hmotnosti a zatížení. Před montáží si rozměřte celou plochu a načrtněte si pozice jednotlivých prvků, abyste se vyhnuli zbytečným řezům a dodatečným úpravám. Nezapomeňte ani na předvídání budoucích zátěží – pokud plánujete na stěnu věšet skříňky nebo jiné těžké předměty, přidejte do rastru výztuhy. Po montáži rastru ještě zkontrolujte rovinnost pomocí dlouhé vodováhy, protože případné nerovnosti se pak obtížně srovnávají. Teprve když máte jistotu, že je vše připravené, můžete přistoupit k samotnému opláštění deskami.